Co je to vlastně ADHD?

 Pod anglickou zkratkou Attention Deficit Hyperactivity Disorder si můžeme představit jedince s poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Jedná se o neurovývojovou poruchu pozornosti, která postihuje především děti, ale čím dál častěji se jedná i o problém dospělých.

Jaké jsou příznaky ADHD?

 U dětí se tato porucha nejčastěji projevuje nedostatkem pozornosti, netrpělivost, neustálým pohybem a také impulzivností. Dítě nebaví dělat činnosti, které pro něj nejsou zábavné, má potřebu vybít ze sebe energii a potřebuje se neustále hýbat. Někomu může přijít jako nepořádné, stále zapomínající a zbrklé.

Ve škole jsou tyto děti často napomínány, protože mohou svým projevováním rušit ostatní. Pro děti s ADHD je pohyb uvolňující a zklidňující potřebou, protože při jeho absenci vzrůstá neklid a tím i porucha koncentrace.

ADHD je z největší části vrozené onemocnění, avšak mohou se na něm podílet i další faktory, které negativně ovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje.

Je třeba mít na paměti, že syndrom ADHD v žádném případě neznamená, že by jedinec měl nižší inteligenci. Tato porucha se projevuje ve všech inteligenčních spektrech.

Často se hyperaktivní projevy s věkem rapidně zklidní, ale v populaci se stále objevují také jedinci, kteří s touto poruchou bojují i v adolescentním a dospělém věku.

Jak poznám, že moje dítě tuto poruchu má?

 Základním projevem je deficit pozornosti, impulzivita a hyperaktivita, pro stanovení diagnózy je však nutné navštívit odborníka, který nám naše domněnky potvrdí nebo vyvrátí a poradí nám, jak s takovým jedincem správně jednat.

Jaký počet žáků s těmito specifickými poruchami učení se v populaci vyskytuje?

 Čísla se velmi liší, některé zdroje uvádějí 3-5 %, některé dokonce 10 %, v dospělosti většina těchto dětí poruchu přirozeně kompenzuje. V současné době se dle mého diagnóza ADHD spíše nadužívá, zároveň některé děti k odborníkovi vůbec nepřijdou, těžko tedy soudit, kde se ta čísla ve skutečnosti pohybují. 

Jak můžeme vzdělávání žáku s těmito problémy usnadnit?

 Především klidným přístupem, důsledností, pravidelností, střídáním činností apod. Respektujte také doporučení psychologa, v jehož péči se jedinec nachází.

Co mohou udělat rodiče?

 Je to podobné, základem by mělo být vytvoření klidného prostředí, důslednost, říká se "s láskou, ale tvrdě". Nesrovnávat tyto děti s "normálnějšími" sourozenci nebo spolužáky, nepoukazovat na psychomotorický neklid, snažit se vyzdvihnout činnost, ve které je dítě dobré. Takové děti totiž často bývají sociálně neobratné. I když nejsou zlí, nemají mnoho kamarádů. Proto je nutné posilovat jejich sebevědomí (po všech směrech).  

Pokud byste měli k tomuto tématu ještě nějaké otázky, během webináře se na ně můžete naší psycholožky zeptat.